Můžeš mě zabít... když to dokážeš

31. srpna 2013 v 23:04 |  Fanfiction Fruk
Každý má nějakého "přítele" který ho věčně s něčím otravuje, ať už nesnesitelnou muzikou, otravnými příběhy nebo... pokusy o vraždu.

Postavy: Francie, Anglie
Žánr: komedie
Upozornění: 2pHetalia
Pairing: 2p FrUK



poznámka autora: První pokus na 2ptalii, berte to s rezervou, ono se špatně vystihuje charakter postav, když člověk čerpá jen z fanartů a dost mizerných fanfikcí. Připomínky vítány.

Je hezké si moct po náročném dni odpočinout jen tak se skleničkou vína v jedné ruce a s cigaretou v druhé. Teda bylo by. Bylo by, kdyby tu zas neotravoval on, tu jeho nasládlou voňavku by poznal všude. Tiše si povzdechne a popotáhne z cigarety, ještě před tím než ji zabodne ohořelým koncem do ruky, která začala nenápadně přibližovat k jeho krku. Ozve se Oliverův bolestivý výkřik. Jean Luc se mihne po tváři úšklebek.
"Co tady děláš?" zeptá se ale opět s obvyklou nevraživostí a pohlédne na druhého muže.
"Zkouším tě uškrtit," odpoví mu Oliver s tím nejnevinnějším úsměvem, který může v téhle situaci vykouzlit.
"Jsi otravný!" konstatuje otráveně Jean Luc a vyndá si ze saka další cigaretu a nenuceně si ji zastrčí do úst. Potom šáhne na stůl pro zapalovač, ale zjistí, že už tam není, jelikož ho drží v ruce Oliver a zapaluje mu s ním jeho cigaretu. Francouz si ho nedůvěřivě prohlédne, ale Brit se na něj akorát ještě víc usměje, takže nad tím nakonec jen pokrčí rameny a zhluboka vdechne cigaretový kouř.
"Proč jsi sem teda přišel?" zeptá se po chvíli, přesněji řečeno, když se Oliver usadí na jeho béžovém gauči, naproti křeslu stejné barvy na kterém zrovna seděl.
"Ah, málem by zapomněl," praští se rukou do čela Brit a vyndá na malý stolek velkou růžovou tašku, i když to působí spíš jenom jako divadlo, protože se dá opravdu jen těžko uvěřit, že se dá zapomenout na něco ve velké růžové tašce. "Tady, přinesl jsem nějaké dortíky, co jsem upekl," prohlásí a začne z ní vytahovat něco, co by mohlo připomínat dortíky, kdyby nebyli celé červené. Vypadaly opravdu jako, kdyby je někdo vymáčel v krvi…
Jean Luc odloží skoro prázdnou sklenici s vínem a nedůvěřivě jeden z nich uchopí do ruky, pátravě ho otočí na všechny strany, přičichne k němu a nakonec ho s nezájmem hodí za sebe, tak že dopadne už na tak dost špinavý koberec.
"Příště tam musíš dát víc vanilky… nebo míň jedu, je z toho až příliš cítit nějaká nepřirozená zatuchlá břečka," poznamená Francouz a opět uchopí do ruky sklenici a upije trochu z jejího obsahu.
"Příště to vyjde," povzdechne Oliver, kterému díky jeho dalšímu neúspěchu zmizí aspoň na chvilku z tváře ten nepřirozený úsměv, ale moc dlouho se tím netrápí, protože brzy se už zase culí na celé kolo a ukusuje z jednoho ze svých dortíků. Jean Luc se na něj zkoumavě podívá.
"Nevadí ti trochu, že jsou otrávené?" zeptá se ho lhostejně.
"Ráno jsem si vzal protijed," odpoví s naprostou samozřejmostí, jako by bylo naprosto běžné pít každé ráno směsici všech jedů a protijedů pro případ, že bude jíst otrávené jídlo.
"Aha, já jen tak pro informaci…," protočí nad tím oči Francouz, " stejně to v těle nadělají pěkný maglajz."
"To nikotin taky," věnuje mu Brit další svůj zářivý úsměv. Jean Luc se zamračí.
"Kdy že máš v plánu odejít?" zeptá se s nebezpečným podtónem v hlase, ze kterého jasně vyplývá, že si přeje, aby to bylo co nejdřív.
"Až Riley, přestane kolem mého domu obcházet se sekerou a vyhrožovat mi," odvětí nevinně Oliver
"Tos ho už zase urazil? Cos mu proboha řekl…" pohlédne na něj trochu překvapeně Jean Luc.
"Jak si to mám pomatovat, vždyť víš jak je vznětlivý…" odpoví mu jako by o nic nešlo o nic neobvyklého, což vzhledem k tomu kolikrát už se mu mladého Kanaďana podařilo naštvat, opravdu nešlo, ovšem co se následků týče, to už byl o něco větší problém, což byl zřejmě důvod, proč šel k Jeanu Lucovi, jelikož tam by ho Riley rozhodně nehledal, jelikož když jsou ti dva spolu, mívají vůči tomu sobě "lehké" vražedné sklony. Teda především Oliver. A to je právě ten důvod (nebo spíš ten hlavní z tolika dalších) proč by ho tu Jean Luc nejraději neviděl.
Na druhou stranu, než by ho přesvědčil, aby odešel potom, co se už uvelebil na jeho gauči, vyžadovalo by to značnou dávku úsilí a dlouho hádku, spoustu jeho výmluvných pohledů a zdůvodnění… Než si takhle zkazit večer to už radši přetrpí toho roztomilého psychopata.
"Tak mi udělej něco k večeři," otráveně se na něj podívá Francouz.
"Rozkaz," vesele zasalutuje Brit a zamíří do kuchyně.
"A Olivere?" zarazí ho ještě Jean Luc.
"Ano?" otočí se za ním Oliver.
"Můžeš tu prosím nechat tu tašku s jedy?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 franchy franchy | Web | 1. září 2013 v 19:24 | Reagovat

To je úžasný~ :3 ...naprosto Oliho chápu...když jsem jako 2p Anglie vytáhla dortíky, většina se ptala jestli nejsou otrávené....nevím jestli to třeba nebylo mým úsměvem *tvářila se jak psychopat*...ale každopádně je to vážně skvělá povídka, dokázala bych si přesně takhle nějak představit chování těch dvou ^^ ....jediný nad čím stále bádám je jméno 2p Francie, už sem viděla tolik variant, že se v tom až ztrácím...

2 glace-chan glace-chan | Web | 1. září 2013 v 21:32 | Reagovat

A není to tím, že jsi v těch dortíkách třeba opravdu něco měla...? =D

Jinak merci za komentář, nic delšího jsem seškrábat nezvládla, přes léto jsem vždycky strašně líná (stejně jako v kterémkoliv jiném roční období) A co se jména týče, našla jsem ho při hledání 2p jmen na první stránce a dál už nad tím nebádala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama