Další noc, která se nikdy nestala

1. března 2013 v 21:45 |  Fanfiction Fruk
Opít se, poddat se své touze a pak litovat. Jako vždycky. A jako vždycky popřít i to že se to vůbec někdy stalo i přes to že někde hluboko cítíme něco jiného, ne? Nač totiž dávat své city v sázku…


Postavy: Anglie, Francie
Žánr: Depresivní
Upozornění: yaoi
Paring: Fruk



Poznámka autora: Takže... moje druhé Fruk yaoi ani netuším jak se mi vůbec mohlo něco takového povést napsat

"Myslím… že jsi… úplně… opilí, mon cher," zasměje se Francis a odtáhne se kousek dál od Arthura, který po něm kvůli tomu vrhne nespokojený pohled.
"Kurva sklapni a polib mě," zavrčí naštvaně Arthur a znovu druhého muže násilně vtáhne do drsného polibku. Francis do toho napůl vyprskne smích, protože mu zřejmě přijde na celé jejich situaci cosi vtipného, ale brzy ho začne stejně tvrdě a vášnivě líbat. Navíc ho ještě přitiskne na zeď a spoutá mu ruce, aby omezil jeho možnost pohybu, a pak pomalu sklouzne svými rty k jeho krku, kde ho začne napůl líbat a napůl hryzat.
Brit toužebně zasténá a pokusí se vyprostit své ruce z jeho sevření, ale setká se s neúspěchem. Francouz mu ještě chvíli dál morduje kůži na krku, než se rozhodne vrátit zpátky a opět spojit jejich rty do dalšího polibku plného chtíče se špetkou alkoholu. Jejich jazyky se znovu začaly proplétat a nemilosrdně do sebe narážet v touze vzájemné blízkosti.
Arthur, kterému se již podařilo osvobodit své ruce, mu jimi zajede do jeho hebkých vlnitých vlasů a jemně jimi začal proplétat své prsty. Francis ho mezitím začne jemně hladit po zádech, až pomalu sklouzne až k jeho bokům a ještě o kousek níž což u jeho společníka vyvolá další hlasité sténání tlumené jeho ústy, které jsou s těmi jeho ještě stále propojeny v společném polibku.
Oba se i přes všechny předpoklady z jejich počínání právě nacházejí v přízemí jednoho hotelu, kousek za barem a naprosto ignorují smíšené pohledy kolem procházejících hostů. Je jim jedno co si o nich zrovna teď myslí, stejně neznají ani jednoho z nich, tak co se zabývat jejich názory na činnost, kterou tu zrovna provozují.
Ještě před pár hodinami měli někde na opačné straně města schůzku, která nakonec jako vždy skončila někde v baru, nejlépe co nejblíže k jejich ubytování. Z neznámých důvodů většina jejich obchodních a politických setkání končí takhle… Nebo to všechno spíš takhle teprve začíná? Někde se líbat v mírné opilosti… možná v trochu větší opilosti… vzhledem k tomu jak špatně snáší Arthur alkohol tak z jeho strany ve víc než "možná v trochu větší opilosti"…
"Nepůjdem radši na pokoj, mon amour?" zeptá se ho ve smyslném šepotu Francis, když jsou nuceni se od sebe, kvůli nedostatku kyslíku na chvíli odtrhnout a tázavě se zadívá do jeho smaragdových očích. Přijdou mu tak nádherné, tak jasně zelené… Obzvlášť když se smějí, ale to je vzhledem k odtažité a uzavřené povaze Angličana výjimka. Většinou se na něj jen mračí nebo, jako teď, je v opilosti naplní jakási skelná vrstva bez emocí… Ale tím se může zabývat i jindy.
"K tobě nebo ke mně?" reaguje na to Brit otázkou, kterou zároveň dává najevo, že naprosto sdílí jeho názor a zároveň předkládá další jednoduchý problém, který většinou v takových situacích řeší. Ke komu půjdou? I když částečně z ní tenhle dotaz skoro komicky, protože vzhledem k tomu jak většina jejich sekání končí, stačil by jim jen jeden pokoj, ale nikdo si hlod na začátku večera nechce připustit, že opět skončí v posteli svého nepřítele.
"A ty si ještě pamatuješ, kde jsi ubytovaný?" pousměje se Francouz a laškovně začne hladit druhého muže na hýždích, což u něj možná trochu prohloubí ruměnec původně způsobený alkoholem, nyní i všetečnými doteky modrookého muže.
"Zmlkni… myslím, že jo," odsekne mu Arthur a potácivě si to ještě napůl v objetí Francise, který ho okamžitě následuje, zamíří k výtahům. Mezi jejich vášnivými polibky se mu nějak nakonec podaří rozpomenout na patro, ve kterém je ubytován a po několika neúspěšných pokusech, doprovázenými Francisovými uštěpačnými poznámkami se mu dokonce podaří objevit i svůj pokoj.
Jakmile se Britovi, značně rozptylovaným svým společníkem, podaří odemknout dveře, oba dva odstraní i ty poslední ze svých zábran a toužebně se na sebe vrhnou. Jejich těla jsou k sobě jak přilepená, jak se snaží k sobě být co nejblíž a jejich tvrdnoucí erekce proti sobě třou přes oblečení, ze kterého se nyní stala akorát nepříjemná překážka.
Francouz se svalí se svým společníkem na postel, a co nejrychleji se vysouká ze své košile i svého saka, což se mu podaří mnohem rychleji než Angličanovi, který neuvěřitelně dlouho bojuje pouze s knoflíčky u košile. Modrookého muže během chvíle přestane bavit čekat a tak i přes jeho protesty košili násilím roztrhne a všechny stížnosti vzápětí utiší v dalším prudkém polibku.
Jejich rty se opět začnou navzájem válcovat ve vášnivém líbání, které se spíš než láskyplné předehře podobá brutálnímu souboji o nadvládu nad rty i tělem toho druhého. Lehké kousání, proplétání jazyků, prozkoumávání úst zakomponováno do žhavých polibků v nich probouzí ještě více touhy po tom druhém.
Po chvilce Francis znovu sjede svými rty k nyní již trochu zarudlé kůži na Arthurově krku a opět ji začne lehce sát a přejíždět po ní zuby. Pak namísto aby se nechal vtáhnout do série dalších žhavých polibků, pro které se již Brit zoufale natahuje, posune se ještě o něco níž po jeho hrudi a pro změnu začne rty mnout jeho bradavky.
Arthur i přes své pokusy se tlumit hlasitě zasténá a obejme druhého muže kolem krku, odkud potom sjede rukama až k jeho kalhotám, přes které lehce stiskne jeho ztopořený penis. To vyvolá sténání pro změnu u Francise, který se ale během chvíle zas znovu pustí do líbání se se svým přítelem.
"Máš lubrikant?" zeptá se trochu zadýchaně po chvíli Brit, který už začíná být příliš nadržený na to, aby mu stačily jen pouhé polibky, a zadívá se tázavě na Francouze, jehož obličej se od toho jeho nachází jen pár centimetrů, a který se z neznámého důvodu zatváří poněkud uraženě.
"No dovol, to si opravdu myslíš, že jsem tak úchylný, že běžně nosím po kapsách takové věci jako…" začne naoko rozhořčeně Francis, ale Arthur nad tím jen protočí oči v sloup a trochu podrážděně mu skočí do řeči.
"Prostě odpověz, git," utne Francouzův přehnaně dlouhý proslov. Ten se pousměje. Brit vždy vypadá tak roztomile, když se na něj kvůli něčemu naštve. Kdyby nebyl zrovna teď tak vzrušený začal by se s ním ještě chvilku dohadovat.
"Samozřejmě že mám," odpoví mu jednoduše a opět ho políbí, tentokrát možná o něco něžněji než předtím. Pak aniž by polibek přerušil, vytáhne z kapsy u kalhot malou lahvičku, zatímco začne druhou rukou rozepínat Arthurovi kalhoty. Ten se mezitím pokusí sundat ty Francisovi, ale vzhledem k tomu, že se to ani jednomu nedaří, tak to po chvíli vzdají a raději si sundají ty svoje i se zbytkem jejich oblečení.
Když už jsou oba nazí, nanese si Francis trochu lubrikantu na ruku a lekce ho promne mezi prsty, pak se znovu skloní k Arthurovi, aby ho políbil, zatímco do něho lehce vklouzne prvním prstem. Arthur přitom mírně zasténá a trochu roztáhne nohy, aby udělal Francisovi víc místa.
Francouz do něj vsune další prst a zároveň mu začne pro rozptýlení lehce masírovat erekci. Opatrně oběma prsty pohne, aby ho trochu víc roztáhl, a nakonec do něj vsune i poslední, přičemž již vytrysknou Britovi v očích slzy.
"Jsi připraven, mon cher?" zeptá se Francis, když už je se svou prací spokojen a zadívá se do zarudlého obličeje svého společníka.
"Jo, tak už konečně zmlkni a začni mě šukat," odsekne mu Arthur, který nemá náladu se s ním zrovna o něčem přít. Nechce o ničem přemýšlet, na to je moc opilý, momentálně ho prostě zajímá jen to, že je nadržený a že to potřebuje nějak vyřešit.
"Que tu le souhaites," odpoví mu ve francouzštině a dřív než si Brit stačí začít znovu na něco stěžovat, z něj vytáhne prsty a možná o něco prudčeji než původně zamýšlel, do něj vrazí svůj penis. Arthurovi zasténá ve směsi bolestní a slasti, když do očí opět vytrysknou slzy. Francis také zasténá a tentokrát o něco jemněji se v něm začne pohybovat.
Postupně, ale začnou oba přidávat na tempu až neuvěřitelně sladěnými pohyby ve víru jejich vášně a touhy. Jejich rty se znovu setkávají a spojují v řadě neřízených polibků a jejich ruce se vzájemně proplétají. Přírazy nabývají na rychlost spolu se stupňujícím se sténáním obou mužů. Tvrdé výpady pořád nabývají na síle a brzy již se oba blíží ke svému vrcholu.
Skoro současně se jim podaří dosáhnout orgasmu, po kterém se ztěžka oddechujíce oba svalí vedle sebe na postel a vychutnávají si doznívající záchvěvy potěšení.
Po chvíli se ale Francis znovu přisune k Arthurovi a jemně ho políbí. Ten se nebrání a stejně jemně mu ho začne oplácet, brzy ovšem začne nabývat na intenzitě a během několika sekund se znova začnou vášnivě líbat a znova poddávat jejich vzájemnému chtíči, chtíči vzniklého za pomoci alkoholu, který vede pouze k uspokojení jejich potřeb bez jakýchkoliv hlubších citů. Nejspíš…
****
Arthura ráno vzbudí nějaký šramot v místnosti. Nejdřív sebou trochu vyděšeně škubne, ale když si rozvzpomene na události včerejší noci, zase se uklidní a začne předstírat spánek a čekat až uslyší tiché kroky kradoucí se z hotelového pokoje a tlumené zavírání dveří. Tak jako každou z těchhle nocí.
Když už si je jist, že Francis zmizel, opatrně se zvedne, ale i tak se mu mírně zamotá hlava. Kocovina se dostavila. Jako vždy. A spolu s ní i ten pocit prázdnoty a zoufalství. Rozsvítí si lampičku na nočním stolku a mrkne na budík. Zhruba půl šesté ráno, ideální doba na výčitky. Na výčitky, že ať zkouší cokoliv, nikdy neodolá a nakonec vždy podlehne jeho kouzlu a nakonec vždy se vzbudí sám s nějakým hloupým omluvným vzkazem podle kterého má "nějaké důležité setkání", "politické jednání" či "neodkladnou práci".
Povzdechne si. Co by vlastně chtěl? Je to nejjednodušší způsob jak předejít té trapné situaci, která by dozajista ráno nastala. Je to nejsnazší řešení vytratit se brzo ráno a pak při jakémkoliv dalším setkání předstírat, že se nic nestalo, že k ničemu nedošlo, že tahle noc se nikdy nestala. Jako vždycky.
Arthur by už stěží dokázal říct, kdy tohle všechno začalo, kolik nocí se údajně "nikdy nestalo" a jestli mé tohle všechno vůbec nějaké řešení nebo prostě uvízli v začarovaná změti smyček ve které se ty samé chyby opakují znova a znova a znova…
Radši už se tím nebude zabývat a taky odsud vypadne. Rozhlédne se po místnosti a pak se natáhne pro košili válející se na zemi. Zarazí se. Ta ale není jeho… Že by si snad spletl Francis jejich košile? To by bylo tomu pitomýmu vinaři podobné…
Přiloží si jí blíž k obličeji. Voní jako jeho kolínská se špetkou vína. Arthurovi se začnou na tváři objevovat slzy. Ani neví proč, neumí to vysvětlit, prostě jen… najednou v něm začalo vířit tolik emocí… Vztekle mrskne s košilí do kouta a začne si otírat valící se slzy. Už to dál nesnese tyhle noci, co se nikdy nestaly ty city, které tu jsou, i když by neměli být, jeho očividná lhostejnost k tomu všemu…
Arthur se rozbrečí. Nenávidí ho. Nenávidí ho za to, že ho miluje. Nenávidí sebe za to, že ho miluje. Proč, proč mu to ale nemůže říct, proč je tohle jediná cesta k tomu aby s ním mohl být, proč?
Nevadí, když si své city na chvíli připustí, protože budou stejně spolu s touhle nocí zapomenuty, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama