Kdo tě pronásleduje

8. ledna 2013 v 17:25 |  Fanfiction jednorázovky
Natalie pořád otravuje Ivana, proč už mu nadá pokoj? Bojí se kvůli ní už vůbec vyjít z domu. Jednoho dne za ním, ale přijde nečekaná návštěva, a jak to vypadá, není jediný s těmihle problémy…

Postavy:
Bělorusko, Čína, Jižní Korea, Rusko
Žánr:
Drama, Komedie, Psychologické
Upozornění: Násilí, Shonen-ai
Paring: Rochu, Bělorusko x Jižní Korea



Poznámka autora: Taky jedna z mýh starších povídek, zaměřená především na RoChu

"Bratříčků, já vím, že jsi tam, pojď ven, abychom mohly být navždy spolu." Ozve se zvenku sladký hlásek Natalie. Ivan se přikrčí za dveřmi. Ven nemá v plánu chodit ani náhodou, to by se musel nejprve dočista pomátnout, aby dobrovolně vletěl do náruče své mladší sestře. Je tak děsivá.
Každý den na něj někde číhá, bojí se vůbec vyjít před dům, už se díky ní nikde mimo zdí svého obydlí necítí bezpečně. Má pocit, jako by ho odněkud sledovala, protože to skoro vypadá jako by věděla, kde se kdy zrovna nachází. Vážně hodně děsivá.
Někdo zaklepe u zadního vchodu. Ivan sebou trhne. To už stihla obejít barák a zkouší to zezadu? Vzhledem k tomu jak je velký, je rychlá, ale vážně si myslí, že jí na to skočí? Ne, ani omylem nemá v plánu otvírat a pouštět ji dovnitř. Bůhví co by mu udělala, pořád tvrdí jak si ho jen chce vzít a navždy s ním zůstat, ale… Nemohla by mu to třeba říct normálně?
"Prosím, ať, jde pryč." Šeptá si pro sebe tiše Rus. Bušení na dveře je čím dál usilovnější, do každé rány je vkládána, čím dál větší síla. Tohle je opravdu zlé. Vážně začíná dostávat strach, že je vylomí. Ovšem, více než o dveře se bojí o sebe.
Dál a dál intenzivně buší cizí pěstí na, bohužel teď už celkem zchátralé, dveře. Proč je už dávno nevyměnil? Z modrofialových očí obyvatele domu jasně čiší zděšení a zoufalství. Celý se chvěje, výjimečně spíš strachy než zimou a v ruce nejistě svírá kovovou trubku, kterou se chystá použít k sebeobraně, pokud to jinak nepůjde. Kéž by tak odešla…
Zničehonic rámus ustane. Ivan si oddechne, teprve teď si uvědomí, že zatajoval dech. Jak to vypadá ta děsivá Běloruska, to už vzdala. Opatrně se narovná, jako by mohla jeho pohyb slyšet a vydá se jednoduchou bílou chodbou směrem ke schodišti k druhému patru. Měl by tam mít ještě nějakou vodku, vážně si potřebuje dát něco na uklidněnou.
Vážně se potřebuje nějak odreagovat, chtělo by to dovolenou, co nejdál od ní… Jak by se jí tak mohl zbavit? Jde to vůbec? Vždyť se s ní trápí dnes a denně, nemohla by si najít jiného koníčka než ho pronásledovat? O její lásku totiž skutečně nestojí.
Když si stoupne na první schod, ozve se nějaký šramot. Zastaví se. Co to, že by se vrátila? Nemohla se nějak dostat dovnitř? Ne, to určitě ne, je jisto jistě jen paranoidní. Nejspíš jen zaskřípěl schod, nebo někde spadl hodně velký kus omítky. Nejspíš…
Udělá další krok, ale obýváku se ozve hlasitá žuchnutí. Rus zpanikaří. Je vevnitř co bude jenom dělat? Jak se sem dostala… No jo, on určitě nedovřel okno. Člověk s ním musí pořádně praštit, aby se dovřelo úplně, je troch zaseklé a on na to neustále zapomíná. Je to opravdu peklo, bydlet v téhle barabizně, stačí trocha neopatrnosti a už jsou tu problémy.
Zhluboka se nadechne. Opatrně sejde ze schodů a velice potichu se proplíží až ke vstupu do obýváku. Nechává tam jen otevřený průchod, žádné dveře, což je teď pro něj výhodné. Pevně sevře kus železa ve svých rukách a nejistě nakoukne do svého obývacího pokoje. Pohled, který se mu naskytne, skutečně neočekával.
Počítal s tím, že tam nejde Natalii, která bude mít v ruce oddací list, nebo nůž, nebo něco podobného, ale rozhodně nepočítal s tím, že tam objeví jednoho ze svých starých přátel, který ho, upřímně řečeno, zrovna často nenavštěvoval. Přinejmenším ne oknem.
Muž před ním se rychle pokouší zavřít okno a vypadá dosti ustrašeně. Tak to byl nejspíš on, kdo klepal na dveře. Své hnědé vlasy má jako vždy svázané do jednoduchého copu, ale jeho červená kazajka je nějak nakřivo. Vzhledem k tomu jak zprudka oddechuje, vypadá to, že ho někdo pronásledoval. Rus se ušklíbne.
"Co to děláš, Yao, to vždy jen tak někomu vtrhneš do domu bez pozvání?" řekne Ivan a udělá pár kroků k němu. Oslovený sebou vyděšeně škubne, zřejmě si jeho přítomnosti až do teď nevšiml. Otočí se směrem k němu, ale místo, aby se mu omluvil, nebo se mu pokusil důvod, proč se k němu vloupal nějak vysvětlit na plavovlasého a o dost vyššího muže se zamračí.
"Aiya, proč si mi neotevřel, když si doma? Nemusel bych sem pak šplhat oknem." Oboří se na Rusa, kterého jeho reakce nejprve poněkud vyvede z míry. Není zvyklí, že by mu něco obvykle usměvavý a dobře naladěný Číňan něco vyčítal. Vlastně vůbec není zvyklí, že by se mu kdokoliv odvážil něco včítat. Příliš se ho báli. Co se mu ale muselo stát, že by někdo radši riskoval pobyt v jednom domě s ním, než aby zůstal venku?
"Prostě se mi nechtělo, to tě ovšem nijak neomlouvá z vloupání na můj pozemek." Pokrčí Ivan rameny a zkoumavě se na svého společníka zadívá. Pořád vypadá nervózně a neustále těká očima sem a tam. Celkem podivná chování. No, nehledě na to on mu nějak zvlášť nemá v plán sdělovat, že se příliš bál své sestry na to aby se odvážil mu dveře otevřít. Tím by si asi zkazil pověst.
"To je fuk, musíš mě schovat, pronásleduje mě." Vysype ze sebe Yao, který je pořád napnutý, jak struna, jako by každou chvíli očekával útok. Pohledem propátrává každou část skromě vybaveného obývacího pokoje. Knihovnu, Gauč, Křesla, Stolek, Závěsy, dokonce i vázu se slunečnicemi, vše vidí jako hrozbu. Co to s ním jenom je?
"Kdo?" zeptá Rus zvědavě, celkem ho to zaujalo. To on je tady přeci ten pronásledovaný, copak by mohl mít ještě někdo jiný podobný problémy jako on? Yao na to rozhodně vypadá, když už je tak zoufalí že za ním přišel prosit o úkryt. Buď to anebo sebevrah. Každopádně je fajn že se stavil, na tu dobu co se tu bude před Natalií skrývat, tu bude mít aspoň společnost.
"To ten pitomej Korejec," povzdechne si Číňan, "Je pořád samý "brácho tohle" a "brácho támhleto", je prostě strašně otravnej, ale dneska, opravdu a to si nevymýšlím, se mě snad pokusil znásilnit, aru." Super, tak teď už má Ivan představu co může od své sestřičky čekat. I když v tomto případě to jeho přítel asi trošičku nadsadil.
"Bratříčků…" ozve se zvenku. Jak to vypadá tak tu ještě pořád je. Rus sebou při zvuku jejího hlasu mírně trhne. To ovšem není nic proti Yaovi, který je ještě pořád jak na jehlách, takže, když Natalia promluví, doslova vyletí z kůže a vrhne se s vyděšeným výkřikem ke svému vyššímu příteli.
Ivana trochu překvapí, když ho Číňan obejme a ustrašeně zaboří obličej do jeho šály, brzy však jeho překvapení přejde v zlomyslný úšklebek. To, že je jeho strašidelná sestřička venku mu přeci nebrání v tom, aby se pobavil…
"Pojď radši nahoru, tam bude bezpečněji." Řekne mu úlisným hlasem, po tom co se od něj Yao s mírnou červení na tváři ze své přehnané reakce odtáhne. Ten si ho trochu nedůvěřivě prohlédne, moc dobře ví, že věřit něco, zrovna tomuhle Rusovi se nevyplatí. Na druhou stranu, je tu Soo a ještě k tomu teď přibyla ta Běloruska.
"Jsi si jistý?" zeptá se váhavě modrookého muže a pro jistotu od něj ustoupí ještě o krok dál. Ten se na něj, ale jen mile usměje a opře se zády o svou pohovku. Počkat, mile? Na tom je něco divného, něco se mu prostě na jeho najednou tak vřelému přístupu nezdá.
"Bráchó, kde jsí?" ozve pro změnu zvenčí hlas již výše zmíněného korejce a vytrhne ho ze zamýšlení. Tak ho nakonec přeci jenom našel. Fajn, tak tohle je úplně jiná situace, asi by měl radši Ivanovi začít důvěřovat. Znají se spolu už dlouho, třeba mu tentokrát chce vážně pomoc.
"Aiya, když myslíš…" řekne Číňan a začne Rusa rychle tlačit před sebou do druhého patra. Ovšem už nevidí spokojený úsměv na jeho tváři. Jak naivní jen dokáže jeho o starší přítel být? To se za ty roky co se znají, skutečně nic nenaučil? Vážně by si měl i v takových hle chvílích zachovávat zdravý rozum, jinak se pokaždé najde někdo, kdo dokáže chvilkové nerozvážnosti využít.
Když se dostanou nahoru, vtáhne Ivan svého společníka do nejbližšího pokoje čímž je náhodou (opravdu náhodou?) jeho ložnice. Má tam pouze postel, pár poliček s nějakými krámy, psací stůl, skříň a samo sebou jako v každé místnosti kamna a příslušné vybavení k nim. Pokyne hnědovlasému muži, aby se posadil na postel, a on sám mezitím zamkne, aby se dovnitř nikdo nedostal. Nebo spíš ven…
"Neboj, sem dovnitř nikdo nepronikne." Prohlásí Rus a posadí se vedle svého hosta možná až trochu nepříjemně blízko. Yao se trochu odsune, ale Ivan se opět přišoupne blíž k němu. Tohle se mu přestává líbit. Znovu ho zavalí strach. Opravdu byl dobrý nápad chodit zrovna sem? Začíná o tom opravdu silně pochybovat.
Jeho hostitel ho se nad ním z ničeho nic skloní a spoutá ho pod sebou. Pevně mu sevře obě ruce nad hlavou a neurčitě se na něj zadívá. To nevypadá dobře, to opravdu nevypadá dobře. Polije ho studený pot. Proč, že se rozhodl schovat zrovna u Ivana? Kiku bydlí sice dál, ale měl jít k němu, u něj by mu nehrozilo nebezpečí z žádné další strany.
"Víš, co kdybychom prostě…" snaží se rychle vymyslet způsob jak se ze současné situace dostat, ale pozdě. Jeho věznitel přitiskne znenadání své rty na jeho a začne ho hladově líbat. Číňan se sice nejdřív pokouší z jeho sevření vymanit, ale marně. Rus je přece mnohem silnější než on.
Ivan mu, mezitím, aniž by se od něj odtrhl, začne rozepínat kazajku, když se mu to konečně podaří, na chvíli se od své oběti odtrhne, aby jí mohl věnovat vítězný úšklebek. Už není cesty pryč. Yao na něj jen zděšeně valí oči, jak se sem dostal? Proč radši nezůstal s tím pitomým Soo, i ten by mu byl momentálně milejší, než on. Do očí se mu začnou vlévat slzy.
Rus se na něj opět vrhne. Teprve to začíná…
****
Natalia si povzdechne a toužebně se zadívá na dům svého bratra. Před chvílí tam slyšela nějaký hluk, co to asi bylo? Kdo ví, asi by se měla jít kouknout blíž. Opatrně vyleze ze svého úkrytu za křovím a začne se plížit k Ivanovu obydlí. Zdál se jí nějaký divný, když za ním běžela domů, ani ji nepozdravil a dokonce jí zapomněl pustit dál a její prosby ignoroval, tak by měla být obzvlášť opatrná, nechtěla by ho přeci vyděsit…
"Héj ty, kdo si?" ozve se jí za zády něčí hlas. Otočí se a spatří hnědovlasého, vysmátého kluka, který má na sobě velice zvláštní a do zdejšího klimatu i dosti slabé oblečení. Mohl by být on důvod, proč se její milovaný Ivánek zdál tak vyděšený?
"Co tu děláš?" probodne Korejce před sebou nenávistným pohledem a zajede rukou do tajné kapsy ve svých šatech, kam si schovává důležité věci jako oddací list s chybějícím podpisem svého bratra, nebo nůž. V tomto případě hledá to druhé.
"Já jsem Im Yong Soo, a hledám tu svého bráchu Yaa, myslím, že jsem ho tu někde zahlédl…" zasměje se ten podivín a popojde k Natalii o něco blíž. Ta naopak ucouvne. Yao? To jméno už někde slyšel, nejspíš se zná s Ivánkem… občas spolu řeší nějaké politické blbosti, Že by to byl důvod, proč ji bratříček odmítl pustit dál?
"Myslím, že je možné, že šel na návštěvu za mým bratrem…" řekne mu po chvíli neodbytného zírání odměřeně. Hlavně, aby se ho co nejdřív zbavila. Jeho i Yaa, pak už by jí a Ivánkovi nic nestálo v jejich lásce…
"Fájn, tak tu s tebou počkám, než s ním dořeší nějaký to, co potřebuje," znovu se zasměje Soo, "Ják se teda jmenuješ?" zeptá se ještě a pokusí se Bělorusku v jakémsi přátelském gestu obejmout. Jak dlouho ji ten Korejec hodlá ještě štvát?
"Natalia Arlovskaya," oznámí mu stroze a shodí svého společníka do spadaného listí, co je skoro pořád pokryto jinovatkou. Co si to dovoluje, ji se smí dotýkat pouze její bratříček. Sice to naposled udělal, když byla malá, ale nakonec stejně pochopí, že jsou si souzeni, musí, určitě. To ovšem nemůže udělat, když se tu jejich lásce neustále někdo staví do cesty.
Poodejde o kus dál od překvapeného Sooa válejícího se na zemi a vrátí se zpět do svého úkrytu v křoví. Za keřem, který je nyní téměř bezlistí tráví poslední dobou tolik času… Dokonce si sem už i přinesla podložku na sezení, aby při čekání na Ivánka nemusela sedět na studené zemi. Je tu celkem osamělá, radši by byl teď s ním…
"Je tu zima co? Ale tobě ty červené tváře celkem sluší" žvaní dál Soo když se za ní doplazí. Tak fajn, o jeho společnost opravdu nestojí… i když, kdy jí naposled někdo vystřihl kompliment? Asi jeho přítomnost na chvilku snese. Aspoň než si pro ni přijde bráška. Jestli přijde…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama