Špatné sny, mon cher?

29. října 2012 v 16:44 |  Fanfiction Fruk
Arthurovi se zdá zajímavý sen z dětství. Francis se mu tenkrát pořád snažil pomoc, ale on ho jen odmítal... Co vlastně dělá ten blbý vinař v jeho snech? I když to není jediné místo, kde by neměl co dělat...

Postavy:
Anglie, Francie
Žánr:
Komedie
Upozornění:
Žádné
Paring: Fruk



Autorova poznámka: Je to můj první fanfiction na Fruk takže nečekejte nic extra

Arthur sedí pod stromem a mračí se. Je naštvaný na celý svět. Přitáhne si nohy blíž k tělu a opře si o ně hlavu. Vážně je naštvaný. Proč jen musí být tak malý a slabý? Každý si na něj dovoloval a co on s tím měl dělat? Už aby co nejrychleji vyrostl.
"Bonjour petit lapin." Ozve se kousek od něj otravný hlas. Ani se nenamáhá se tam otáčet, vždyť stejně věděl, že tam stojí ten pitomý Francouz. Vážně to byl ten poslední člověk, kterého by teď chtěl vidět. I když to zase ne…
"Co se ti stalo? Upadl jsi?" zeptá se ho překvapeně blonďatý chlapec v modré tunice, když si všimne krve na jeho tváři. Má natržený spodní ret a kromě toho mu stéká i trochu krve z čela. Arthur on něj odvrátí hlavu.
"To nic není, nestarej se o mě." Zamručí podrážděně a snaží se potlačit slzy. Ať ho prostě nechá na pokoji, měl by už konečně přestat strkat nos do cizích věcí. Své problémy si vyřeší sám… Chtěl by je vyřešit sám. Proč jen musí být pořád tak malý a bezbranný?
"Zase tví bratři? Udělal ti to Patrick (Skotsko)?" zeptá se ho ustaraně Francis a přisedne si k němu. Jemně mu položí ruku na hlavu a začne ho hladit v jeho pšeničně zbarvených zacuchaných vlasech. Proč je na něj pořád tak milý? Možná by se cítil líp, kdyby ho týral a vysmíval se mu jako jeho sourozenci, to by aspoň věděl na čem je. Měl by důvod ho nenávidět. Proč na něj musí být tak hodný?
"Jsem v pořádku, jen do mě trochu strčil. Stejně si za to můžu sám, že jsem tak slabý." Odsekne mu malý Angličan a shodí jeho ruku ze své hlavy. Jednou se jim pomstí. Jednou je všechny ovládne a stane se tím nejsilnějším… Ale je to vůbec možné, když je teď jen dítě? Nejspíš to jsou jen bláznivé sny, vždycky bude slabý.
"Mám jim něco říct, petit lapin?" mírně se zamračí Francis, částečně nad zjištěnou informací, částečně nad nepřátelským chováním jeho malého společníka. Arthur chvíli jen tiše mlčí a možná i trochu zvažuje jeho nabídku
"Radši ne, minule, když jsi to udělal, tak se mi smály, že se mě musí zastávat holka." Odpoví nakonec pořád, ne zrovna příjemným tónem Arthur, ale Francouz tento fakt přejde.
"Nechápu, tak zcela jasně, jak to myslíš." řekne se zmateným výrazem Francis a pozorně se zadívá na chlapce vedle sebe, který si jen povzdychne. Proč mu musí už zase něco vysvětlovat? Jeho problém, že nechápe.
"Tvoje vlasy," odpoví jednoduše na nevyslovenou otázku, když se ale starší hoch pořád tváří nechápavě opět si povzdechne a pokračuje: "Ty vlasy a ta tunika. Vypadáš jako ňáká holka." Proč že to sním vlastně vede tenhle rozhovor?
"Je mi jedno, co si o mě myslí, ale neměly by tě neustále šikanovat." Prohlásí rozhodně Francis, ale zelenookého chlapce to nijak nezajímá. Je mu jedno, že ho chce nějak bránit nebo že o něj má starost.
"Je to můj problém, tak se do toho nepleť." Stojí si dál za svým Arthur a zase odstrčí ruku, která se k němu natahuje v konejšivém gestu. To už je ale moc i na Francise. Když o jeho pomoc nestojí, nebude tu déle. Zvedne se.
"Jak myslíš, lapin têtu." Věnuje mu ještě jeden opovržlivý úsměv a zamíří pryč po louce. Arthur zaváhá. Asi to vážně přehnal, neměl být tak hrubý, měl by se mu omluvit, měl by ho požádat, aby s ním zůstal ještě chvíli…
Natáhne za ním ruku a otevře ústa, ale nevydá z nich ani hlásku. Jen se smutně dívá za vzdalující se postavou jeho staršího přítele. Nemá odvahu mu přiznat pravdu. Že ho má doopravdy docela rád. Nakonec se zase stáhne a přitulí zpátky ke kmeni.
Už zase proklínal celý svět.
****
Arthur zmateně zamrká a pozorně se zadívá před sebe. Zírá na strop svého pokoje. Takže to byl jen sen nebo to možná spíš byla nějaká pozapomenutá vzpomínka? Je to jedno, neměl náladu se nad něčím takovým zaobírat hned takhle brzo po ránu…
"Pitomý Francouz," zamumlá si pro sebe a posadí se. Kolik tak asi mohlo být hodin? Snad nezaspal. Ne počkat dnes by neměl mít žádnou schůzi ani poradu naplánovanou na dopoledne, takže si v klidu může přispat. Znovu sebou mrskne na polštář.
"Hm, děje se něco, mon cher? Špatné sny?" ozve se vedle něj rozespalý Francisův hlas. To ho musí otravovat už takhle po ránu? Vůbec se nezměnil, od té doby co byli malý, stále se stará o věci do kterých mu nic není.
"Jen se mi zdálo, že…" Brit se zarazí. Konečně mu to došlo. "Počkat co děláš u mě doma, v mé posteli?" zchodí ho okamžitě na zem a překvapeně se na něj dívá. Francouz si mne hlavu v místě kde si ji při dopadu narazil.
"Nemusíš být hned agresivní, jen jsem tě přišel navštívit a udělat ti snídani," řekne dotčeně, "ale když jsem tě přišel vzbudit, tak jsi tu tak v klidu spal a vypadal roztomile…" nechá vyznít větu do ztracena a zlomyslně se ušklíbne. Arthur zrudne.
"Kdo se tě o to prosil, git." Řekne podrážděně a přitáhne si peřinu blíž k tělu. "Radši odsud vypadni." Dodá ještě a znovu se do ní zachumlá. Francis nad jeho reakcí jen protočí oči v sloup.
"Počkám na tebe vedle, mon ami." Oznámí mu a odejde z pokoje. Brit se váhavě zadívá na dveře od ložnice, které se za ním zavřely.
Opravdu se toho od té doby moc nezměnilo. Pořád mu není schopný říct, aby zůstal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 17:01 | Reagovat

Óóó! Neposlechnu a přečtu si všechno :P protože tohle je tak neskutečně kawaii :3 Prostě cute :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama